Z ranče

Pár řádků ze včerejší koňské akce snad dodám do zítřka (včetně), teď jenom krátce k etymologii. Časem se o ní asi rozepíšu víc, začal jsem totiž číst etymologický slovník. Od začátku (ale to napětí jsem nevydržel a rychle nalistovav poslední stránky zjistil, že vrahem je žvýkačka).

Slovem dnešního dne vyhlašuji pomeranč. Patrně proto, že ho mám zrovna před sebou a nemůžu se dočkat dopsání tohoto postu, abych se do něj mohl pustit. Tak tedy, pomeranč vznikl ze spojení pomme e(x) ranche, doslova "jablko z ranče". Všichni víme, že pomeranče se do světa rozšířily z Číny. Odtud také název pro mandarinky (viz třeba román "Mandaríni" od Simone de Beauvoir).

Protože Číňani už světu (prostřednictvím mandarinky) jedno citrusovité ovoce pojmenovali a poněvadž čínské označení pomeranče nebylo vinou hned několika nosovek příliš "user-friendly", dostal pomeranč název po svém druhém domově. Ač se to nezdá, byla jím Amerika. Právě Američani totiž pomeranče v hojném počtu skupovali a dováželi – a ranče kromě chovu začali využívat i k pěstování. Původ v Číně byl rychle zapomenut a lidé měli za to, že se pomeranče zrodili na oněch amerických farmách, rančích. Takhle komplikovanou cestou si musel projít pomeranč, než se k nám dostal v takové podobě, v jaké ho teď (to slovo) používáme.

Připadá mi, že apríl už se postupem času tak nějak přestal držet. Aspoň já sám jsem se s ním nesetkal, ani nepamatuju. Pokusil jsem se tedy jeho dlouholetou tradici alespoň částečně zachovat – a právě druhého dubna je k tomu (pravda, hned po tom prvním) nejlepší příležitost.