Kůň a pes

Kdyby tehdy Grant nelhal a skutečně byl reportérem onoho časopisu, určitě by na téhle akci nechyběl. Pokud jste totiž během 1. ročníku Lamborghini Praha Parkur Cupu odtrhli zrak od koní, musel vám zákonitě padnout na kolempobíhající psy. Kdo ví, třeba se napříště i oni dočkají vlastní disciplíny.

1. dubna hlas hrdliččin k ničemu nezve, a letošek nebyl výjimkou. Přitom byla ideální příležitost propagovat místo prvomájové lásky nově také parkúrové závody. Premiérový ročník LPPC se konal v Hradištku u Sadské, třebaže by člověk očekával ť namísto t. Tím se ovšem lidé nenechali zmást, dorazili a v průběhu dne zaplnili tribunu tak, až se tam přestali vejít.

Jako jeden z prominentních pořadatelů jsem měl tu čest, odjet na místo činu ještě před sedmou ráno. Což znamenalo vstát v 5.50 (když jsem krátce před půl pátou usínal, moc jsem nevěřil tomu, že se dokážu tak brzo probrat k životu – ale podařilo se) a v 6.30 se hlásit u Michala, ředitele závodů. I přes nepokročilou hodinu jsme se nenudili, a být nás v tom autě 12× tolik, tvořili jsme veselou kopu.

Ale abych to zkrátil: kolem půl osmé jsme dosáhli cíle, prohlédli si koně, dopřipravili, co bylo potřeba, a závody mohly začít. Byly trojí. Od 10, od 12 (s rozeskakováním od cca 14) a od 15.45. Pausu vyplnila třeba exhibice v drezuře. Od dopoledního programu závody postupně gradovaly a poslední jízda toho hlavního, kdy jen poslední překážka dělila jedoucí dvojici od vítězství, se rovnala zlatému hřebu. Závody se opravdu povedly.

Co se týká mě, během jízd jsem měl původně pomáhat vracet spadlé překážky atp., ale protože pořadatelů bylo dost, dostal jsem přidělenou alternativní roli. Čistit místo před stolky pro velmi důležité lidi od těch méně důležitých. (Tak teď nevím, jestli jsem to nepřehnal; asi jo.) Jinými slovy, dopřát každému to, za co si zaplatil. (Radši už to nebudu rozmazávat ...) Ať už jsem si právě zavařil tak, že už mě nikdy nikam nepřizvou, nebo ne, má funkce zahrnovala spoustu hodin na nohou ve studeném prostředí. Zatímco totiž v hale mrzlo, venku ostentativně svítilo hřejivé sluníčko. Publikum však rozhodně chladné nebylo a postaralo se o kulisu odpovídající významu i kvalitě závodů.

Podívat se nakonec přijeli bluemage se ZeroDem (nebo se na blog píšou normální jména? :), s nimiž jsem se posléze svezl zpátky do Prahy. A že jsem na něco zapomněl? Máte pravdu – výsledky závodů jsou k nalezení zde (.pdf). Fotky budou doplněny časem (a webmasterem).