Škvár

Není tomu dlouho, co jsem si při sledování jednoho sci-fi uvědomil, že na stroj času vlastně vůbec nemusíme čekat. Nemusíme bádat nad tím, zda je vůbec možné něco takového vynalézt. Nemusíme se brodit v tom nepřeberném množství paradoxů a nevyjasněných otázek, jež každé přemýšlení o cestování časem věrně provázejí.

My si totiž cestu k časostroji nemusíme moci nacházet. Pokud někdy něco takového vznikne (lhostejno, jestli za 50, 500, 5 005 nebo více let), bude někdo schopen vydat se po ní opačným směrem. Přesně podle vzoru "nejde-li Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi". :)

Takže postava z budoucna se tu může objevit co chvíli. Nesmí nám tedy přijít divné, když sem tam někdo – vinou něčího neuváženého zásahu do (současných) dějin – zmizí. Anebo se naopak objeví, že.

Jeden by se divil, kde na podobné posty beru čas. Samotnému mi to není příliš jasné. Stejně jako důvod, proč se říká "zlomit si vaz". Vaz se přece může pohmoždit, natrhnout, nebo dokonce přetrhnout – ale zlomit?

Kvíz

O problémech s formou jsem už včera psal, volím proto dosud nepoužitou – kvíz.

1) Kdo jako jediný viděl Boha?
2) Kolik tuctů dělí počet prvočísel v první tisícovce od počtu hodin v týdnu?
3) Platón ve své Ústavě prosazoval jako ideální počet obyvatel jedné obce 5 040, kvůli snadnému dělení. Víte, kolika čísly od 1 do 10 je tohle dělitelné?
4) Holka vznikla coby ženský protějšek k (původnímu) mužskému tvaru. Jak vypadal?

Po nadějném začátku jsem nějak zabřednul do matematiky, ale co nadělám. :) (P. S. Na třetí otázku nestačí odpovědět ano/ne. ;)

BOB

Je toho teď hodně, o čem bych mohl psát. Když už ale vím co, pro změnu nevím jak. A vystavovat vás samotnému obsahu bez formy se mi nechce. (Už poslední dva posty byly v tomhle ohledu dost hraniční.) Přestat psát se mi ovšem chce ještě méně, a tak dneska jenom takový, jak by řekl saladdin, udržovací příspěvek.

Krátce po sobě jsem nedávno dvakrát vstoupil do řeky nostalgie. Úplně bezděčně mi hlavou proletěly vzpomínky na blechy a ovčí babičku. Nemám ponětí, jestli jsou blechy nějak obecně rozšířené, nebo ne, já je znám jen z domova. Byla to taková hra s barevnými plíšky, které se vysypaly kolem kulaté krabičky – a cílem bylo všechny svoje dopravit (přitlačením okraje plíšku k zemi, aby odskočil) zpátky do krabičky. Už si to ale vážně moc nepamatuju, vzpomínka je to tuze raná. :)

Ovčí babičku z toho hrozně starého večerníčku už si možná budete pamatovat spíš. I když nevím o tom, že by ho někdy od mého dětství ještě vysílali. Sice to nesleduju, ale zdá se mi (obecně), že nové a často pochybné kvantitou převyšuje staré a osvědčené, a klasika tak dostává stále méně a méně prostoru. (O to více si jí na druhou stranu potom lidi váží.)

Nesliboval jsem vám popisek k filmu z pátku LN, přesto ho na závěr odcituju (V nepřátelských vodách):
"Osm dnů před mírovým jednáním prezidentů Reagana a Gorbačova v Reykjavíku zjistí ruská atomová ponorka K-219, nacházející se tajně v západní části Atlantského oceánu, že ji sleduje americká ponorka. Kapitán Britanov (R. Hauer) přikáže obrátit o 360 stupňů a vyhnout se nepřátelské lodi." Možná právě v těch stupních byl problém, napadá mě. :o

Taje pátku třináctého

Pojmu tenhle post zkratkovitě. Jen jsem neměl kde pozastavit se nad tím, že 3 ze 4 účastníků semifinále Ligy mistrů tvoří kluby z Anglie a stejné procento zastoupení má v semifinále Poháru UEFA Španělsko. :) (Zajímal by mě kurs vypsaný na celkové vítězství AC Milan v LM a zároveň Werderu Brémy v Poháru UEFA.)
(Ještě bych se mohl dlouze rozepsat o dalším šoku, výhry Manchesteru 7:1, avšak chápu, že sportem můj blog živ není. ;)

Další novinkou, kterou jsem nepochopil, je pro mě trvání letního semestru až do 28. května (sic!). (To bude akorát končit série pondělních večerů s filmy Woodyho Allena.) To jako má ta čtveřice, stěží pětice týdnů stačit na všechny povinnosti zkouškového? A proč má, proboha, tenhle semestr celých 14 týdnů?! (To nebývalo!)

A na závěr ještě jedna zvláštnost – dneska (včera) jsem zvládnul téměř 8 hodin v korektorně LN. Byla to docela velká porce a ke konci jsem už ani pořádně nevěděl, jak se jmenuju (což naštěstí nebylo potřeba :), ale užil jsem si to. A byl jsem si už o něco jistější než poprvé.

P. S.
Pomalu, ale jistě se začíná rýsovat můj srpnový 3týdenní pobyt v Makedonii. Jde jen o to, aby přihláška doputovala na určené místo do konce měsíce, což by neměl být problém.

Hanspaulka

Už zítra nám začíná nová sezona Hanspaulské ligy (univerbisovaně "Hanspaulka"). Jde o celopražskou amatérskou fotbalovou soutěž. Přihlásit se a hrát může de facto každý, komu už bylo 15 let (bez rozdílu pohlaví) a najde (nebo vytvoří) si nějaký tým. Oproti velkému fotbalu jsou hlavní rozdíly v tom, že se hraje v 6 lidech (5+brankář) na (rozměrově) házenkářských hřištích, střídat se může kdykoliv v přerušené hře a nehraje se na ofsajdy.

Co se týká organisace celé soutěže (na starosti ji má Pražský svaz malého fotbalu), existuje celkem 8 lig (výkonnostně odstupňované), přičemž všechny s výjimkou té první jsou rozděleny do několika dalších (rovnocenných) skupin (nejvíc skupin – 17 – má zákonitě poslední, 8. liga), označených písmeny, aby se to nepletlo. (Např. my teď budeme hrát 7.F skupinu.) V každé skupině hraje 12 týmů, tzn. že každý za sezonu odehraje 11 zápasů. (Jedna sezona trvá zhruba čtvrt roku a za rok se stihnou odehrát dvě – podzimní a jarní.) Po každé sezoně sestupují a postupují z každé skupiny 2–3 týmy, a složení všech skupin se tedy losuje vždy půlroce nanovo.

Náš tým Válcovny plechu Malá Strana FC vstupuje do své už 6. sezony celkem a 2. sezony v 7. lize. Na podzim jsme ve své premiéře v 7. lize uhráli solidní 5. místo, na postup to ovšem nestačilo. Výkonnost na 6. ligu však stejně (zatím :) nemáme, měli jsme co dělat, abychom dali dohromady alespoň 7 hráčů na tuhle sezonu. Po té předchozí se totiž polovina týmu namyšleně rozutekla, že prý jim nejsme dost dobří. Stále sháníme brankáře (zítra si asi do brány bude muset stoupnout brácha, který ještě, když v brance zaskakoval, nedostal gól; tím pádem ale zase přijdeme o nejlepšího obránce), takže kdybyste o někom věděli, nebo jste se dokonce odhodlali sami, určitě dejte vědět. A ani to nemusí být post gólmana, opravdu nás je teď málo.

Tady je rozpis na aktuální sezonu (bylo by to přehlednější, kdyby tady fungovalo víc mezer za sebou). Na prvním místě soupeř (tučně označené jsou ty zápasy, ve kterých jsme psaní jako domácí tým; v praxi to ale ani není poznat, snad jen v tom, že jako domácí máte přednostní právo výběru barvy dresů* :), následuje den, čas výkopu a kód hřiště, kde se zápas hraje. Nejčastěji budeme na jaře k vidění na Císařské louce, hned 6krát. Každý kód slouží zároveň jako odkaz na mapy.cz, takže se můžete podívat, kde přesně hrajeme (jestli jsem to vyhledal správně).
(Každé mužstvo má právo napsat si do přihlášky na sezonu 3 preferovaná hřiště; Císařská louka nám tedy vyšla (ze všech netravnatých hřišť se nám tam hraje nejlíp), Děkanku nebo Angelovovu jsme ale nedostali ani jednou. Pokud jde o hřiště, většinou se – zvlášť v nižších ligách – hraje na škváře nebo podobném povrchu, avšak někdy se poštěstí zahrát si na umělé trávě. Na trávě přírodní se snad nehraje vůbec.)

Beton FC .................................. So 7. 4., 11.15 CIS
Callida CS .............................. So 14. 4., 10.00 CIS
GTL B .................................... So 21. 4. , 10.00 CIS
Hells Bells 1.FC ...................... So 28. 4., 10.00 CIS
Hypochondři .............................. So 5. 5., 10.00 CIS
New Jersey Devils B ........ So 12. 5., 10.00 NOVOB
P.F.C. ................................... So 19. 5. , 08.45 ZAK
Partizan Praha ................ So 26. 5., 10.00 ZARUB
R. hvjezda Modřany ................... So 2. 6., 10.00 CIS
Vozovna Hloubětín B .................. Ne 10. 6., 10.00 P3
64! FC Kobylisy ................ So 23. 6. , 10.00 HAGI4

Vinou problémů s kádrem si do této sezony žádné vysoké cíle nedáváme, hlavní bude se udržet, nesestoupit. Navázat na minulou sezonu, kdy jsme měli 2. nejlepší útok ve skupině, bude opravdu těžké. Poslední jarní zápas bude každopádně pikantní, oporou kobyliského týmu je totiž filuta.

Na závěr (ano, už se chystám končit ;) ještě 4 užitečné odkazy:
1) Válcovny plechu MS FC – naše ofic. stránky, spravované bráchou (v updatované versi by se měly představit snad do konce víkendu)
2) Sportovní noviny – stránky zabývající se mj. Hanspaulkou (tady se třeba dočtete, že současná sezona je už 70. v historii a účastní se jí 756 týmů ve 63 skupinách!)
3) Týdeník – aktuální zpravodajství (oficiální), naleznete tam všechny výsledky, autory gólů, zápisy o každém utkání, žebříčky produktivity atp. (zatím však ještě ukazuje údaje z podzimu!)
4) seznam hřišť a jejich kódů i s navigací (totožný je k nalezení i na ofic. serveru psmf.cz)

Mám poslední dobou problémy s příliš dlouhými texty, což se dnes jenom potvrdilo. Pokud jste se prokousali až sem, vězte, že i když se nebudete chtít do našeho týmu přidat, určitě vás rádi uvidíme jako fanoušky. Bude-li to vypadat jako posledně, kdy se role (přítomných) příznivců ujali ptáče, Ka a ZeroD, nebudeme se zlobit. :)

*naše dvě "sady" dresů jsou vyvedeny jedna v černé, druhá v bílé barvě

Kůň a pes

Kdyby tehdy Grant nelhal a skutečně byl reportérem onoho časopisu, určitě by na téhle akci nechyběl. Pokud jste totiž během 1. ročníku Lamborghini Praha Parkur Cupu odtrhli zrak od koní, musel vám zákonitě padnout na kolempobíhající psy. Kdo ví, třeba se napříště i oni dočkají vlastní disciplíny.

1. dubna hlas hrdliččin k ničemu nezve, a letošek nebyl výjimkou. Přitom byla ideální příležitost propagovat místo prvomájové lásky nově také parkúrové závody. Premiérový ročník LPPC se konal v Hradištku u Sadské, třebaže by člověk očekával ť namísto t. Tím se ovšem lidé nenechali zmást, dorazili a v průběhu dne zaplnili tribunu tak, až se tam přestali vejít.

Jako jeden z prominentních pořadatelů jsem měl tu čest, odjet na místo činu ještě před sedmou ráno. Což znamenalo vstát v 5.50 (když jsem krátce před půl pátou usínal, moc jsem nevěřil tomu, že se dokážu tak brzo probrat k životu – ale podařilo se) a v 6.30 se hlásit u Michala, ředitele závodů. I přes nepokročilou hodinu jsme se nenudili, a být nás v tom autě 12× tolik, tvořili jsme veselou kopu.

Ale abych to zkrátil: kolem půl osmé jsme dosáhli cíle, prohlédli si koně, dopřipravili, co bylo potřeba, a závody mohly začít. Byly trojí. Od 10, od 12 (s rozeskakováním od cca 14) a od 15.45. Pausu vyplnila třeba exhibice v drezuře. Od dopoledního programu závody postupně gradovaly a poslední jízda toho hlavního, kdy jen poslední překážka dělila jedoucí dvojici od vítězství, se rovnala zlatému hřebu. Závody se opravdu povedly.

Co se týká mě, během jízd jsem měl původně pomáhat vracet spadlé překážky atp., ale protože pořadatelů bylo dost, dostal jsem přidělenou alternativní roli. Čistit místo před stolky pro velmi důležité lidi od těch méně důležitých. (Tak teď nevím, jestli jsem to nepřehnal; asi jo.) Jinými slovy, dopřát každému to, za co si zaplatil. (Radši už to nebudu rozmazávat ...) Ať už jsem si právě zavařil tak, že už mě nikdy nikam nepřizvou, nebo ne, má funkce zahrnovala spoustu hodin na nohou ve studeném prostředí. Zatímco totiž v hale mrzlo, venku ostentativně svítilo hřejivé sluníčko. Publikum však rozhodně chladné nebylo a postaralo se o kulisu odpovídající významu i kvalitě závodů.

Podívat se nakonec přijeli bluemage se ZeroDem (nebo se na blog píšou normální jména? :), s nimiž jsem se posléze svezl zpátky do Prahy. A že jsem na něco zapomněl? Máte pravdu – výsledky závodů jsou k nalezení zde (.pdf). Fotky budou doplněny časem (a webmasterem).

Z ranče

Pár řádků ze včerejší koňské akce snad dodám do zítřka (včetně), teď jenom krátce k etymologii. Časem se o ní asi rozepíšu víc, začal jsem totiž číst etymologický slovník. Od začátku (ale to napětí jsem nevydržel a rychle nalistovav poslední stránky zjistil, že vrahem je žvýkačka).

Slovem dnešního dne vyhlašuji pomeranč. Patrně proto, že ho mám zrovna před sebou a nemůžu se dočkat dopsání tohoto postu, abych se do něj mohl pustit. Tak tedy, pomeranč vznikl ze spojení pomme e(x) ranche, doslova "jablko z ranče". Všichni víme, že pomeranče se do světa rozšířily z Číny. Odtud také název pro mandarinky (viz třeba román "Mandaríni" od Simone de Beauvoir).

Protože Číňani už světu (prostřednictvím mandarinky) jedno citrusovité ovoce pojmenovali a poněvadž čínské označení pomeranče nebylo vinou hned několika nosovek příliš "user-friendly", dostal pomeranč název po svém druhém domově. Ač se to nezdá, byla jím Amerika. Právě Američani totiž pomeranče v hojném počtu skupovali a dováželi – a ranče kromě chovu začali využívat i k pěstování. Původ v Číně byl rychle zapomenut a lidé měli za to, že se pomeranče zrodili na oněch amerických farmách, rančích. Takhle komplikovanou cestou si musel projít pomeranč, než se k nám dostal v takové podobě, v jaké ho teď (to slovo) používáme.

Připadá mi, že apríl už se postupem času tak nějak přestal držet. Aspoň já sám jsem se s ním nesetkal, ani nepamatuju. Pokusil jsem se tedy jeho dlouholetou tradici alespoň částečně zachovat – a právě druhého dubna je k tomu (pravda, hned po tom prvním) nejlepší příležitost.