Jak žít co nejlépe

Připadá vám nemožné, abych tady na pár řádcích shrnul hlavní zásady a doporučení? A že už vůbec nemohou být universální? Přesto se o to drze pokusím. Spokojeně žít se dá samozřejmě i bez nějakých rad, i zcela nezkušený člověk si obvykle svou cestu najde. Ovšem pokud jde o děti, je pochopitelné, že je z důvodu bezpečnosti nelze nechat žít bez dozoru. A kromě této je dobré mít na paměti i několik dalších pouček:

Naklepávání se týká hlavně kos, ale bez pořádného nabroušení se už neobejdeme. Chybí-li nám základní výbava (brousek, zručnost, dostatek odvahy, ...), můžeme svěřit tuto nudnou, avšak nezbytnou úvodní práci někomu jinému (např. bližnímu svému). Nyní máme srp připravený a nedočkavě vyčkáváme příchod srpna, měsíce žetí. Když je řeč o měsíci, ohlídejte si, ať v noci N přede dnem D není ani v úplňku, ani v novu – ideální je srpek. Ještě lepší je však vlhko. Proto nečekejte, než naprší a uschne, jak se často (chybně) činí! Čekání na srpen žence obyčejně vyčerpá natolik, že se mu již nechce čekat na déšť, doporučuje se tedy schůdnější alternativa – začít žít časně zrána, když padne rosa. A můžeme jít na věc. Srp popadneme za rukověť, poklekneme (aby nás nebolela záda) – ne nutně v tomto pořadí –, prázdnou rukou chytíme trávu (ev. i jinou floru), již toužíme zkrátit, a švihem zápěstí ruky se srpem u země utneme. (Právě zápěstí je nám osou, kolem níž se to všechno točí.) Celý proces opakujeme podle chuti nebo potřeby. Užatou trávu můžeme "post festum" užít jako králičí krmi, obložení stromů anebo jako příspěvek do kompostu.
Njoy!