Život v přebytku

Tak si tak vycházím z Tesca, v rukou dvě tašky plné výlučně "nezbytných" potravin, a přemýšlím, s čím si vystačili třeba před sto lety na vesnici. A netřeba chodit daleko do nepřetržitě hladovějící Afriky, vybavil se mi normální český venkov. A jak babička (Němcové) vítala návštěvy chlebem a solí. Časy se sice mění, ale potřeba jíst by měla být přece srovnatelná. A nikomu tehdy nevadilo, že má na talíři dva tři dny totéž, že nemá na výběr z šesti druhů dietních jogurtů nebo že mu pult se sýry od nového roku začali zavírat už v deset večer*. A žilo se jim dobře. Možnosti nové doby jsou znepokojivě rozmazlující.

*tím si svého největšího odběratele dost popudili