Den (je) v prachu
Chcete vidět, jak se dá jeden post sfouknout za 5 minut? Že ne? Víc času bohužel nemám ...
Místo abych se připravoval na 2. kolo přijímaček na nizozemštinu, pochopitelně jsem (asi tak po půlroce) se vrhnul na uklízení pokoje. A zabralo to celý den (sobotu) – kdo viděl, v jakém stavu ten pokoj byl, uvěří.
Stůl plný věcí, podlaha pokrytá jednotlivými papíry, to všechno pokryté prachem. Dveřní rám by se bez skrupulí mohl prohlásit epigonem Prašné brány. (Komplikované, neřku-li kostrbaté vyjadřování, to je moje.) No, úklid už byl prostě nevyhnutelný. Už jsem se totiž dostával do nebezpečného stadia, kdy něco na tu zem už opravdu začalo patřit! Zrádný je taky pocit, že se to v tom okolním nepořádku ztratí, když odkládáte další a další věci mimo místo určení ...
Končil jsem ve 4.15 v naprosto vydýchané místnosti, protože přes noc nejde mít při světle otevřené okno. :/ V průběhu uklízení jsem zjistil, že ska je k této činnosti jako dělané (obzvl. Polemici). A když vám věž vybere "Right Here, Right Now", už podle názvu přenadčasovou "záležitost" (no co, nesmím to slovo úplně diskriminovat), taky se nesplete. A abych tohle hudební okénko zcela naplnil: Usínal jsem s "Where the Wild Roses Grow" na rtech, i když spíš jen v hlavě, protože si nepamatuju text.
Tak jo, rád jsem s váma po dlouhý době zase "mluvil" ... mějte se, pokud možno, chladně, já běžím pro letenky do Skopje.
co mě potěšilo: páteční déšť při usínání a letos poprvé uklizený pokoj
co mě rozzlobilo: 32 °C ohlašovaných na středu (i čtvrtek). Teploty nad třicet bych jednoduše zakázal (ano, jednoduše :).
co mě dohnalo k zoufalství: trhající se eidam (správně vlastně "edammer"). Přemýšlel jsem, co jsem komu udělal – kdyžtak se přihlaste, ať se neomlouvám naprázdno –, že nejsem s to odlepit aspoň půl plátku v kuse. Ani pětinu. To byla čirá beznaděj.
Místo abych se připravoval na 2. kolo přijímaček na nizozemštinu, pochopitelně jsem (asi tak po půlroce) se vrhnul na uklízení pokoje. A zabralo to celý den (sobotu) – kdo viděl, v jakém stavu ten pokoj byl, uvěří.
Stůl plný věcí, podlaha pokrytá jednotlivými papíry, to všechno pokryté prachem. Dveřní rám by se bez skrupulí mohl prohlásit epigonem Prašné brány. (Komplikované, neřku-li kostrbaté vyjadřování, to je moje.) No, úklid už byl prostě nevyhnutelný. Už jsem se totiž dostával do nebezpečného stadia, kdy něco na tu zem už opravdu začalo patřit! Zrádný je taky pocit, že se to v tom okolním nepořádku ztratí, když odkládáte další a další věci mimo místo určení ...
Končil jsem ve 4.15 v naprosto vydýchané místnosti, protože přes noc nejde mít při světle otevřené okno. :/ V průběhu uklízení jsem zjistil, že ska je k této činnosti jako dělané (obzvl. Polemici). A když vám věž vybere "Right Here, Right Now", už podle názvu přenadčasovou "záležitost" (no co, nesmím to slovo úplně diskriminovat), taky se nesplete. A abych tohle hudební okénko zcela naplnil: Usínal jsem s "Where the Wild Roses Grow" na rtech, i když spíš jen v hlavě, protože si nepamatuju text.
Tak jo, rád jsem s váma po dlouhý době zase "mluvil" ... mějte se, pokud možno, chladně, já běžím pro letenky do Skopje.
co mě potěšilo: páteční déšť při usínání a letos poprvé uklizený pokoj
co mě rozzlobilo: 32 °C ohlašovaných na středu (i čtvrtek). Teploty nad třicet bych jednoduše zakázal (ano, jednoduše :).
co mě dohnalo k zoufalství: trhající se eidam (správně vlastně "edammer"). Přemýšlel jsem, co jsem komu udělal – kdyžtak se přihlaste, ať se neomlouvám naprázdno –, že nejsem s to odlepit aspoň půl plátku v kuse. Ani pětinu. To byla čirá beznaděj.
RSS 2.0