Co ty vlastně studuješ?

Nebude trvat dlouho a tuhle otázku budu pokládat sám sobě. Zatím se ale ještě držím a zůstávám jedním z mála lidí, kteří se v mém studiu víceméně orientují. :)

Asi bude nejlepší vzít to chronologicky. Každopádně, pro moje studium vždycky platilo (a platit bude), že spadá do kategorie filologických oborů nabízených FF UK (7. pád). Pro jazyky, ať už jakékoliv (ani nemusí být cizí :), mám totiž velkou slabost. Když jsem se rozhodoval, kam na vysokou, posice favoritů zaujímaly bohemistika a žurnalistika (vždycky mě bavilo psát). Žurnalistika mi poté usnadnila volbu tím, že jsem se tam nedostal :), a tak jsem se dal na bohemistiku (přesněji řečeno, jde o obor "Český jazyk a literatura"). A abych nedělal jen jeden obor, když byla možnost dát si dva, přibral jsem si (staro)řečtinu. Mj. proto, že je to druhý z tzv. klasických jazyků ... chtěl jsem mít alespoň jakés takés základy v obou.

1. ročník jsem tedy odstudoval s dvojoborem čeština-řečtina a jakoby napřed jsem ještě chodil na latinu pro řečtináře druháky, protože jsem chtěl využít to málo, co mi z latiny zbylo v hlavě z výběráku na střední, než to zapomenu. Musím říct, že latina mi šla o poznání líp než řečtina, náročnou řečtinu jsem postupně přestával zvládat, až jsem potom neudělal zkoušku na konci ročníku a opustil ji s tím, že je nad moje síly. Konec s řečtinou zákonitě znamenal i konec s latinou (ale tam už jsem se stihl dostat na obstojnou úroveň :).

Den před započetím 2. ročníku jsem měl jistotu češtiny, ale hledal jsem, co k ní. Na přijímačky už v tu dobu bylo samozřejmě pozdě. Zaklepal jsem tedy na dveře makedonštiny (jako doslova, to není chabý pokus o metaforu ;) - a vyšli mi vstříc. Že prý můžu studovat s prvním ročníkem a oficiálně se přihlásit až příští rok, dodatečně, že to nebude problém. (Makedonština mi vyhovovala ze dvou důvodů - hlásilo se málo zájemců, takže pro mě bylo místo, a po řecké alfabetě jsem se dostal i ke třetímu evropskému písmu - cyrilici (azbuce).) V průběhu roku však došlo ke změnám ve vedení, ztrátám akreditací atp., takže přihlásit se na makedonštinu jsem už nemohl. Makedonština se údajně už nikdy otevírat nebude.
V zimním semestru jsem si ještě prožil krátký románek s (novo)řečtinou (ta neexistuje jako samostatný obor, ale byla v nabídce jako volitelný seminář), ale sešli jsme se jen párkrát a dnes si z těch schůzek vybavuju de facto jen její krásnou výslovnost a pozdravy jako γεια σου! Třebaže nerad, dal jsem jí nakonec "αντίο!" (sbohem!) ... *

A konečně 3. (tj. aktuální) ročník. I do něj jsem si přenesl češtinu, avšak také do něj jsem potřeboval (resp. chtěl) druhý obor. Včas jsem si podal přihlášky - na rumunštinu a litevštinu. Rumunština se nepovedla, tudíž bylo jasno.

V současnosti tak studuju češtinu a litevštinu (oficiálně), pokračuju taky v makedonštině (tu paradoxně umím zatím asi nejlíp), i když bez nároku na případný titul. A jako volitelný seminář jsem si dal pro tenhle rok islandštinu - zatím ji kupodivu stíhám.

Teď si hledím hlavně už konečně něco dostudovat. Pestrost jazyků je sice mimořádně zábavná, ale nemůžu studovat věčně, že.

O případných motivacích atp. třeba zase příště ... anebo v commentech; už takhle je ten post příliš dlouhý, než aby ho někdo dočítal až do konce (a aby byl navíc v obraze).

* Vlastně mi v paměti utkvěl ještě kuriosní tvar Μπορτνό (latinkou Mportnó), který ovšem plně odpovídá správné výslovnosti tohoto města (Bordeaux). :)