Noc na Vyšehradě

Se svou leností posledních dní a vůbec s nedostatkem pohybu jsem už nutně potřeboval něco udělat. Proto jsem se dneska brzo ráno, krátce po půl třetí, rozhodl provětrat se. Bez konkrétního cíle, vydal jsem se, kam mě nohy ponesou. Těm budu svěřovat i další procházky, protože tentokrát se výtečně osvědčily. Zavedly mě totiž, po překročení Vltavy, na Vyšehrad.

Nápad jít v tuhle dobu na Vyšehrad je opravdu výborný. Je tma (tentokrát navíc i s relativním bezvětřím), tlumená světla vyvolávají tajemnou atmosféru, navíc - až na genie loci, které potkáváte na každém kroku - máte celý Vyšehrad jenom pro sebe (a ještě úplně zdarma)! :)

Od chvíle, kdy jsem prošel vstupní branou, jsem se už ani moc neunavil, veza se na vlně nostalgie. Právě na Vyšehrad jsme totiž ještě jako děti chodívali s babičkou, dnes už odpočívající v blahodárném pokoji, měliť jsme to blízko i z tehdejšího bydliště v Nuslích.

Vlastně jsem vynechal jen (pro pokročilou hodinu zavřený) hřbitov a Čertovy kameny z těch míst, která se mi častými poutěmi v dětství vryla do paměti. Jinak jsem ale celý areál prochodil poměrně pečlivě - a vzpomínal. Dokonce jsem si i - snad po 15 letech - v bráně zanotoval "V Hodoníně za vojáčka", i když slova už jsem dával dohromady jen horko těžko. Dříve to, díky tamní pozoruhodné ozvěně, byla moje oblíbená činnost. :)
Co pár metrů jsem se zastavil a vzpomínal. Jak jsme tady malovali křídami na chodník, támhle nosili sýkorkám krmení, jinde si zase hráli s autíčky, pumpovali starou pumpou, házeli si míčkem (na vytrvalost), nakláněli se do staré studny a kamínky zkoušeli její hloubku, koukali do jednoho okna na panáčka/panenku, kteří napovídali, jaké bude počasí, nebo také na to, jak jsme čas od času donesli nějaký ten buřt hrubosrstému jezevčíkovi Bórince, který se už patrně odstěhoval - na místě bývalého domu stála jen cedule "Stavba povolena".

Po průchodu poslední ze tří bran jsem se ocitl u Pankráce. Napadlo mě tedy, že bych si mohl po úvodním minutí Olgy udělat takový okruh. Vzal jsem to tedy přes Petru, PJe a Katku a skončil až u JEANa. A nebyl bych to já, kdybych na cestě nepotkal nějaké zvíře. :) Začalo to kočkou, černou možná i za světla, pokračovalo něčím z dálky podobným kočce a skončilo Botič přecházející ... kočkou. Botič, s mimořádně nízkou hladinou, jsem musel bezprostředně poté překonat i já, abych se podešed železniční trať dostal do Vršovic. Tam jsem oprášil svůj talent odhalený při orientačním běhu se Zdeňkem, když jsme byli někdy v tercii (?) na kolech, a neznámými uličkami se dostal přímo k cíli. :)

Vracel jsem se pár minut po šesté (po 3,5 hodinách!) a ještě před otevřením domovních dveří jsem si uvědomil, že jsem prošel celkem asi 5 Prah. Určitě Prahu 5, 1, 2, 4 a 10. Ty zbylé, stejně jako ti, jejichž jméno se v článku neobjevilo, mi zůstávají na příště. :)

Commenty na očích

Díky bráchovým schopnostem bude od nynějška lepší přehled o nových komentářích. Nejnovějších pět vždycky najdete pod odkazy na jiné stránky.

(Ačkoliv byla tato vymoženost známá zatím jen z "tečina" :) blogu, nějakým záhadným způsobem se bráchovi podařilo dostat ji i sem - a troufám si říct, že teď už tady po formální stránce nic nechybí. Nebo ano? :)

O původu Sinéad ad.

Dokonalost této stránky už začala přesahovat míru, kterou unese jeden člověk. A tak se o ni s vámi musím podělit. A zvlášť se to týká těch, kteří se nějak jmenují. ;)

Behind the Name
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o svém (nebo čímkoliv) jméně, naleznete tady. Stránka obsahuje drtivou většinu evropských a snad i mnohá jiná jména, poví vám o jejich původu, významu, popularitě, slavných nositelích, svátcích v jednotlivých zemích atd. Samozřejmostí jsou údaje, pro jaké pohlaví se jména užívá a v jakých jazycích, a také zápis výslovnosti.
A protože záběr téhle stránky je opravdu široký, snadno zjistíte třeba i to, že křestní jméno zpěvačky Sinéad O'Connor je irskou podobou "Jeannette".

Když už píšu o jménech, za zmínku stojí i tato stránka s kalendáři.
Islámský kalendář, francouzský revoluční kalendář, ukrajinský kalendář, litevský školní kalendář, psí, kočičí i jiné zvířecí (!) kalendáře, někomu může být užitečný i menstruační nebo pylový kalendář. Můžete si vytvářet vlastní kalendáře, tisknout atp. Prostě kompletní kalendářový servis.
(Zajímavostí je mj. tzv. věčný kalendář. :)

Co ty vlastně studuješ?

Nebude trvat dlouho a tuhle otázku budu pokládat sám sobě. Zatím se ale ještě držím a zůstávám jedním z mála lidí, kteří se v mém studiu víceméně orientují. :)

Asi bude nejlepší vzít to chronologicky. Každopádně, pro moje studium vždycky platilo (a platit bude), že spadá do kategorie filologických oborů nabízených FF UK (7. pád). Pro jazyky, ať už jakékoliv (ani nemusí být cizí :), mám totiž velkou slabost. Když jsem se rozhodoval, kam na vysokou, posice favoritů zaujímaly bohemistika a žurnalistika (vždycky mě bavilo psát). Žurnalistika mi poté usnadnila volbu tím, že jsem se tam nedostal :), a tak jsem se dal na bohemistiku (přesněji řečeno, jde o obor "Český jazyk a literatura"). A abych nedělal jen jeden obor, když byla možnost dát si dva, přibral jsem si (staro)řečtinu. Mj. proto, že je to druhý z tzv. klasických jazyků ... chtěl jsem mít alespoň jakés takés základy v obou.

1. ročník jsem tedy odstudoval s dvojoborem čeština-řečtina a jakoby napřed jsem ještě chodil na latinu pro řečtináře druháky, protože jsem chtěl využít to málo, co mi z latiny zbylo v hlavě z výběráku na střední, než to zapomenu. Musím říct, že latina mi šla o poznání líp než řečtina, náročnou řečtinu jsem postupně přestával zvládat, až jsem potom neudělal zkoušku na konci ročníku a opustil ji s tím, že je nad moje síly. Konec s řečtinou zákonitě znamenal i konec s latinou (ale tam už jsem se stihl dostat na obstojnou úroveň :).

Den před započetím 2. ročníku jsem měl jistotu češtiny, ale hledal jsem, co k ní. Na přijímačky už v tu dobu bylo samozřejmě pozdě. Zaklepal jsem tedy na dveře makedonštiny (jako doslova, to není chabý pokus o metaforu ;) - a vyšli mi vstříc. Že prý můžu studovat s prvním ročníkem a oficiálně se přihlásit až příští rok, dodatečně, že to nebude problém. (Makedonština mi vyhovovala ze dvou důvodů - hlásilo se málo zájemců, takže pro mě bylo místo, a po řecké alfabetě jsem se dostal i ke třetímu evropskému písmu - cyrilici (azbuce).) V průběhu roku však došlo ke změnám ve vedení, ztrátám akreditací atp., takže přihlásit se na makedonštinu jsem už nemohl. Makedonština se údajně už nikdy otevírat nebude.
V zimním semestru jsem si ještě prožil krátký románek s (novo)řečtinou (ta neexistuje jako samostatný obor, ale byla v nabídce jako volitelný seminář), ale sešli jsme se jen párkrát a dnes si z těch schůzek vybavuju de facto jen její krásnou výslovnost a pozdravy jako γεια σου! Třebaže nerad, dal jsem jí nakonec "αντίο!" (sbohem!) ... *

A konečně 3. (tj. aktuální) ročník. I do něj jsem si přenesl češtinu, avšak také do něj jsem potřeboval (resp. chtěl) druhý obor. Včas jsem si podal přihlášky - na rumunštinu a litevštinu. Rumunština se nepovedla, tudíž bylo jasno.

V současnosti tak studuju češtinu a litevštinu (oficiálně), pokračuju taky v makedonštině (tu paradoxně umím zatím asi nejlíp), i když bez nároku na případný titul. A jako volitelný seminář jsem si dal pro tenhle rok islandštinu - zatím ji kupodivu stíhám.

Teď si hledím hlavně už konečně něco dostudovat. Pestrost jazyků je sice mimořádně zábavná, ale nemůžu studovat věčně, že.

O případných motivacích atp. třeba zase příště ... anebo v commentech; už takhle je ten post příliš dlouhý, než aby ho někdo dočítal až do konce (a aby byl navíc v obraze).

* Vlastně mi v paměti utkvěl ještě kuriosní tvar Μπορτνό (latinkou Mportnó), který ovšem plně odpovídá správné výslovnosti tohoto města (Bordeaux). :)

Životní cíle

Využívám svého blogu k zapsání toho, co si aktuálně "předseberu" - s tím, že deadline je smrt. Takže času - relativně - dost.

Abych ten pár položek uvedl aspoň několika slovy: Nejsou zahrnuty takové ty věci, co si přeje každý. Rodina, děti, vyhovující práce atp., to všechno se rozumí samo sebou. A druhá věc, oba ty nápady jsou poměrně mladé, takže dost možná ještě nepromyšlené. Čas (jak je jeho dobrým zvykem) ukáže, je-li to proveditelné.

1) sepsat soubor povídek, z nichž každá bude začínat na jedno písmeno v abecedě. Abych to upřesnil, všechna slova jedné povídky by měla začínat týmž písmenem. Cílem je obsáhnout celou abecedu (s možností vynechání písmen typu "x", když nedám dohromady ani jednu větu). Výsledkem by tedy mělo být něco přes 20 povídek. Jen doufám, že něco takového už někdo neudělal (určitě mi dejte vědět, jestli ano!), aby moje snaha nevyšla vniveč.
Kdybyste někdo měl zájem, spolupráci se rozhodně bránit nebudu.

2) naučit se (se vším všudy!) onu slavnou dešťovou scénu ze Singin' in the Rain a někdy, až bude pršet, to zrealisovat. Jen si neumím představit, jak by to vypadalo bez doprovodné hudby - protože tu asi jen tak neseženu. :)

Tak nevím, které z těch dvou předsevzetí je časově náročnější. Možná by se jím zdálo být to první, ale nepochybuju o tom, že i samotný Gene Kelly se tou scénou, než ji dovedl k dokonalosti, nějaký ten pátek zabýval. (A co teprve já!)
No, nechám se překvapit. Kdyby mi v životě ten plán vyšel aspoň jeden, budu spokojený. A když ne, svět se určitě nezblázní. :)

Bude to otrava ...

Po kristince a vitaně jsem se i já dozvěděl, jak zemřu. Čekal jsem teda něco záživnějšího, ale aspoň se vyhnu sebevraždě, tu bych totiž páchal nerad.

You scored as Natural Causes. Your death will be by natural causes, though not by any diseaese, because that is another option on this test. You will probably just silently pass away in the night from old age, and people you love won't realize until the next morning, when you are all purple and cold and icky. So be happy, you won't be murdered. Poison 73% Natural Causes 73% Disappear 67% Bomb 60% Gunshot 60% Suffocated 53% Suicide 40% Disease 40% Stabbed 40% Accident 33% Eaten 33% Cut Throat 27% Drowning 20% created with QuizFarm.com

Na týchž stránkách jsem se taky dozvěděl, pro jaký sport mám nejlepší předpoklady. "Překvapivě" vyhrály fotbal a atletika, které se s 67 % jako jediné přehouply přes procent padesát.

Drobná inovace

motto: "Do nového dne s novým vzhledem." - dudek

Inspirován mnoha ostatními jsem i já zasáhl do podoby blogu, něco ubral, něco přidal (hlavně - s vydatnou bráchovou pomocí - přehled nejnovějších příspěvků na deseti top blozích ;), což mi připadá docela užitečné). Víc vám v tuto chvíli nepovím, jdu si lehnout. Aspoň na dvě hodinky, než budu muset vstávat do školy.

Neprobdělou noc a hezké ráno přeje dudek. *zZz*

Vánoční topaz

Moje neschopnost aktualisovat blog se táhla celým prosincem a přenesla se i do nového roku - ovšem, když ne nic jiného, aspoň mi umožňuje, abych vám jako jeden z posledních popřál co nejvydařenější rok 2007 (resp. teď už jen jeho zbytek). O Vánocích (i o Vádnech) jste se snad měli stejně hezky jako já. A teď už k nezmiňované všehochuti:

Všimli jste si někdy, kolik času ztratíte na přechodu? Čekání na zelenou je činnost celkem rozumná, ale od momentu, kdy zelená opravdu naskočí, uplyne zbytečně mnoho času, než se rozejdeme. (Můžu-li nás takhle generalisovat.) I když se rozejdete nejrychleji ze všech kolemčekajících, cesta mezi očima a nohama trvá nehorázně dlouho. Mluvím z vlastní zkušenosti, trvá to možná i celou vteřinu, nevím ... oči by už prostě chtěly jít, jenže nohy jsou stále na místě. (Z toho plyne ponaučení, že je třeba a) cvičit reflex, b) vycházet intuitivně ještě za svitu červené.)

Není důvod nepokračovat v odlehčeném tónu: Kinobox uváděný Čtvrtníčkem stojí za sledování. Den po Novém roce jsem mu dal šanci a rozhodně nezklamal. "A máme pro vás další špatnou zprávu: Nela Boudová je vegetariánka. Prostě u Boudů není každý den posvícení. Nic, pojďme dál." (V následujícím preview jednoho "tučňáčího" filmu navázali: "Pro zvířata je to však zpráva dobrá ..." :)
Nebo: "I ve Finsku se hodně pije, podobně jako v Poděbradech. A je tam největší procento sebevražd. Představte si, až 2-3 sebevraždy na jednoho člověka, což je skutečně lehce nad průměrem. Ale v poslední době se to tam trošku, a teď nemluvím o Poděbradech, zlepšilo. (...) Aki Kaurismäki, což je taky Fin, i když to není hokejista."

Ze svých jazykových postřehů jsem za uplynulý měsíc pyšný nejvíc na objevení slova bycí (možná by ho mohli pojmenovat po mně :). Nad užitím ve větě jsem přemýšlel - a význam "užívaný, určený nebo sloužící k bytí, existenci" snad není úplně nepoužitelný. Nebo se mýlím? :) (Za případné věty nebo slovní spojení s využitím tohoto slova předem děkuji, podíl ze zisku vás nemine. ;)

Za zmínku by mohly stát i oposice deník-nočník nebo slunečník-měsíčník. Určitě existují i žertovnější - jejich zveřejňování v commentech se meze nekladou. ;)

Ptáte se, co s tím vším má společného onen kámen v nadpise? Inu, jen jsem se vás snažil nalákat na laciný, přelaciný vánoční trik. :-S (Takže žádné spojitosti s obsahem postu nehledejte. A naleznete-li, budou čistě náhodné. ;)

Autor si představoval svůj první novoroční příspěvek přinejmenším smysluplnější, přesto se nemíní omlouvat nerozvážně probdělou nocí a nedostatkem odvahy pustit se do ucelenějšího článku, nemaje přitom nouzi o témata (pozn. autora).