Dvakrát o malé pohádě
Protože o Vánocích jsou podobné tematiky všude přehršle, zbyla tato stížnost na teď. Což o to, mně na tom zas tolik nezáleží, přesto mě ale chování televisí na Štědrý den zaráží. Všechny české klasické pohádky nacpou do Štědrého odpoledne (pochopitelně tak, aby se vzájemně co možná nejvíce překrývaly), a na zbytek sotva započavších Vánoc je s nimi utrum.
Zřejmě je důležité vykázat dobrou sledovanost na Štědrý den a následující dny jsou už vedlejší. Doby, kdy šlo zhlédnout všechny ty nejomletější pohádky postupně, mizí v nenávratnu. Aspoň divák není přesycen a má čas na vznešenější činnosti. A od televisí je nakonec hezké, že se o něj takhle starají.
Když jsme u těch pohádek, není mi moc jasné, proč se říká (např. život) "jako v pohádce". Resp. proč se přitom myslí na ideálno. Já bych v pohádce rozhodně žít nechtěl, a to ani trávu, v pohádkách se totiž žije v permanentním strachu. Tu vás může odnést čert, tu se proměníte v solný sloup, tu vás podvede ježibaba v přestrojení za pohádkového dědečka. De facto v každém okamžiku můžete přijít k nějaké úhoně. A jistého nemáte vůbec nic. No není ten opravdický život, kde stále máte kam se vrátit, co jíst a kde číst tyhle okurkovosezonní článečky, lepší?
Jazykové zamyšlení na závěr se již stalo místním obyčejem, tak tedy (tentokrát něco genderového, to by mohla rozlousknout Sajuri): ženským protějškem jasnovidce je jasnovidka, avšak u vědce je to vědkyně. Přitom "vidět" i "vědět" jsou slova úzce spjatá, jedno (vědět) se dokonce vyvinulo z druhého (vidět), jakkoliv dávno tomu je. Člověk by tedy předpokládal shodné slovotvorné možnosti... Nemělo by se tedy říkat jasnovidkyně? (Nebo snad vědka?)
RSS 2.0
7 komentářů:
Já bych se toho tak nebál. Český čert pohádkový je mnohem dobromyslnější než ten starozákonní hajzlík v hadí podobě (a nezřídka se rozdělí i o nějakou tu kouzelnou serepetičku), proměny v solný sloup se lze při dodržení jednoduchých pravidel snadno vyvarovat, dokonce i ta obávaná ježibaba se dá při troše šikovnosti zneškodnit a přitom ještě obrat o spoustu nadprůměrně kvalitního magicky ošetřeného perníku. Navíc se člověk může s mečem u pasu prohánět na bujném oři nedotčenými pralesy jako ve středověku a případně i trochu čarovat, aniž by se musel bát moru, hladomoru, kurdějí, celkově špatných hygienických podmínek, partikulárního práva a inkvizice. A ty princezny...!
Na závěr příštího článku navrhuji zamyslet se nad etymologií slova serepetička.
Já nevím... Já tu jsem jenom od toho, abych Teke a jí podobným genderově se nevyjadřujícím opravovala mužský rod na ženský. Žádné vyšší nároky na mne klást nemůžete, když jsem dosud ještě ani nevyřešila ženský rod od slova miláček.
Pro Sajuri a jí podobné (ale i nepodobné) bych měl zajímavý odkaz.
Kažodpádně malá poháda je geniální :-)))
honza: O tom bych se dokázal přít předlouho...
sajuri: Od miláčka? Tak to bude asi běh na dlouhou trať... Tak pak dej vědět, to mě samotnýho zajímá. :)
ajchlinka: :)
k té jasnovidce: V jednom článku ze Slova a slovesnost stojí "... a femininum vědma není paralelou k pojmu jasnovidec majícímu paralelu v nově se ustalujícím femininu jasnovidkyně." Já osobně slovo jasnovidka téměř neznám, připadá mi moc hovorové. Ale google zas nemusí kupodivu tu jasnovidkyni.
Ty jo, díky! To je poprvé, co vidim, že Slovo a slovesnost čte i někdo jinej než já. :)) (Ale tenhle článek mě minul; spíš to jenom odebíram, než abych se do toho začet... nějak bohužel neni sdostatek času.)
Okomentovat