3. března 2007

Kdo nezabloudí v Bludišti, ...

... ten se ani po cestě za kulturou neztratí, chtělo by se doplnit. Jenže tak úplně to neplatí.

JEAN nás po delší době zase jednou pozval na představení "svého" divadla. Hrála se Helverova noc (od Ingmara Villqista zpřed 8 let), zatím nejlepší – přinejmenším moje nejoblíbenější – hra Divadla Rity Jasinské, prvně v divadle Dobeška. Začínat se mělo v 19.30 a já jsem vyšel zdánlivě včas. Avšak tramvaj se opozdila přesně o ty tři minuty, jež jsem měl vyčleněné jako reservu pro přesednutí na autobus (stačilo přejít ulici). I když jsem přecházel ze všech sil, autobus mi ujel, těsně před nosem.

Do začátku představení zbývalo 10 minut, řekl jsem si tedy, že i kdyby bylo divadlo vzdálené kilometr (na mapě to byla vzdušnou čarou zhruba čtvrtina), stíhám to v pohodě pěšky. I vydal jsem se do kopce a nevědomky zabočil příliš vlevo (resp. vlevo, to stačí). Následovalo neočekávané bloudění, které po chvíli začalo trvat tak dlouho, že jsem se raději vrátil k místu, odkud jsem vyšel, a jal se věrně kopírovat trasu autobusu 124 (třebaže bez kolejí to není nejsnazší), toho, který mi na začátku tak nemilosrdně ujel.

Cestou do kopce jsem alespoň odklidil ze silnice kontejner na plasty, bezvládně ležící uprostřed pravého pruhu, a raději jsem nedomýšlel následky možné kolise. Tehdy jsem dosáhl poznání, proč že jsem ten autobus nestihl. (Jinak tam ten kontejner mohl ležet doteď a mást případné recyklace plastu chtivé kolemjdoucí.)

Ηὕρηκα! mohl jsem vítězoslavně vykřiknout perfektum slovesa εὑρίσκω (=nalézám), došed konečně k vytyčenému cíli. Vešel jsem až asi v půlce představení – a o to větší bylo moje překvapení, když jsem v obecenstvu letmo napočítal jen něco kolem 15 lidí. Na druhou stranu, připadalo mi to pak takové vzácnější, když jsem si uvědomil, jak malému počtu lidí je tento skvost předváděn.

Tu druhou polovinu jsem si vysloveně užil; ten, kdo to viděl už potřetí, si navíc mohl povšimnout drobných změn oproti premiérové versi, jako např. alternativního Helverova baretu nebo nezhasnutí všech svíček před závěrečným potleskem. Snad jen trošku menší hlasitost doprovodných zvuků, aby bylo oběma hercům po celou dobu dobře rozumět, scházela zážitku k dokonalosti. Ten završilo potkání obou hlavních hvězd po představení ve foyer. :)

Před devátou jsem se vydal opět domů. Z původně zamýšleného běhu se záhy stal indiánský – a ani ten nevydržel dlouho odolávat chůzi, která nakonec zvítězila. Kolem několika labutí a přes železniční most jsem za stále houstnoucího deště spokojeně došel, odkud jsem vyšel.

2 komentářů:

dudek řekl(a)...

Moje 1. 2 posty v 1 dni. :)

teke řekl(a)...

Možná jsi neměl přecházet ze všech sil, ale přebíhat ze všech sil. ;-)