Pátek je tady

Až je s podivem, že není třináctého. Být předvčírem jedenáctého, třináctého by dneska jistojistě bylo. Nu což, absenci třináctky si v mezidobí vynahrazuju procházením pod žebříkem cestou do/ze školy, namane-li se. Vlastně jsem o třináctce původně ani psát nechtěl (dokonce ani teď nechci), avšak její přesný čtyřnásobek z minulého postu mě usvědčil z matematického diletantství. Nadbytečně jsem přičetl 4 příspěvky z listopadu a neprávem tak vzbudil dojem, že tenhle blog pokryl už každý týden v roce. Jak se prokázalo, není tomu tak, a ty tři posty budu tudíž muset do Nového roku ještě sesmolit. (Eventuálně je seštěstím.)

Kdybyste se někdy chtěli zaposlouchat do někoho, koho ještě neznáte, objevte J.J. Calea (70. léta). Ten se nikdy neoposlouchá (a není to tím, že už byste ho víc nechtěli slyšet).

A pokud nemáte o dlouhých podzimních večerech co na práci, můžete se zamyslet např. nad présentními tvary slovesa "proklát". Anebo klidně nad imperativy. Jak je komu libo...

Pięćdziesiąt dwa *)

Přestože mám stejně postů na blogu jako gólů v hanspaulce a rovněž týdnů v roce, je třeba tuto vzácnou shodu narušit. Co třeba něčím smutným? Jeden by neřekl, jak dokáže ranit takový facebook.com. Není lepšího způsobu, jak přivítat nového zcela bezelstně se právě zaregistrovavšího.

"You have no friends in Czech Republic.
There are 18,944 people in the Czech Republic network."

*) vyslovovat číslovky, to je na polštině to možná vůbec nejtěžší...

W (Veselé Vánoce)

Tak vám takhle včera procházím Tescem – a najednou strom. Toho dne začali se zdobením, aby už dnes vítal návštěvníky v plné (možná až přeplněné) kráse. Nákupní centra holt zvládají vánoční horečku (nebo spíš zimnici) bezvadně.

A já se ptám: kolikátého je? A hlavně: kolikátého čeho?

Hudry

Sice by se mi líbilo napsat něco o Dušičkách, ale LN mi poněkud znemožnily výpravu na nějaký hřbitov podniknout. I proto se v premiérovém příspěvku přímo z LN věnuju něčemu o poznání vtipnějšímu. Při ověřování něčího jména na Googlu a letmém přehlédnutí výsledků hledání jsem narazil na následující větu, patrně automaticky přeloženou. A ten krocan mě dostal.

"Google GMail znamení is teď přístupný do Nový Horlivost, Austrálie, Krocan a několik Asijec kraj Indonésie, Malajec, Phillipines, Singapore a Thailand."

Není všechno kyslík, co končí O2

Pro drtivou časovou tíseň jsem si našel čas toliko povšimnout si jedné reklamy v novinách. Jejím předmětem je Fiat Bravo s motorem T-Jet a píše se v ní: "T-Jet je ekologický, úsporný motor". O to větší bylo moje překvapení, když se mi podařilo postřehnout postranní údaje: emise CO₂ 137 až 167 g/km. Neboli kilo takzvávaného uhličitého kysličníku za 6,5 km. Než tedy dojedete, dejme tomu, z Prahy do Budapesti, budete moci vytvořeným CO₂ vyvážit sami sebe. S běžným motorem to samozřejmě stihnete ještě mnohem dřív.