15:30

Ačkoliv tak nadpis může vypadat, nejde o rozehraný game se slušnou nadějí na brejkbol. :) Řeč je o něčem mnohem horším - mém čerstvém (a doposud neslavném :) vytrvalostním spacím rekordu.

Přišlo to znenadání. V úterý přijdu ze školy, kromě jídla se s ničím příliš nezdržuju a na svůj vkus velice zodpovědně uléhám už po deváté. Na budíku svítí 21:14. Uvědomuju si totiž, že den poté potřebuju vstát nejpozději v půl osmé, abych stihnul test z litevštiny. S vědomím, že, ulehnuv takhle brzo, se určitě probudím ještě před kuropěním a budu si moci třeba i něco zopakovat, usínám.

Jaké je však moje překvapení, když ráno otevřu odpočaté oči a spatřuji - ne, to není půlnoc, to poledne! Šok. (Což je sice zároveň litevsky "tanči", ale v tu chvíli tuhle hříčku nejsem s to docenit.) Opravdu jsem se lekl, protože spát takhle dlouho jistě není normální. Ovšem snad to byl jen ojedinělý úlet věčně nevyzpytatelného spánkového režimu. Doufám. (Nakonec jsem se z postele vyhrabal až deset minut před jednou, a tak se pomyslné stopky mohly zastavit na 15 h 36 min.)

Nabízejí se dvě otázky. Jedna čistě ze zvědavosti, druhá ryze praktická. 2. Jaký je váš spací rekord? 1. Jaký máte zaručený recept na vstávání? (Jít spát brzo očividně zas tak spolehlivé není a k pravidelnému spánkovému režimu se určitě nevybičuju, takže kdyby byly ještě nějaké alternativní metody, uvítám je ... :)

Z tramvaje

Dneska jenom krátce ... pár postřehů z tramvaje.

1. Už teď, měsíc před nejkratším dnem, se v tramvajích rozsvěcí už po čtvrt na čtyři! To je trochu děsivé ...
2. Z řádu: "Any ticket which has not been validated is invalid." (To by jeden neřekl.)
3. Z řádu 2: "osoby, nemající nárok na slevu" Proč si to nedají nejdřív zkontrolovat, než to zveřejní? Tahle čárka znamená, že jde o požadavky na osoby a osoby prostě nemají nárok na slevu. Přitom, když si nechtějí přidělávat starosti s interpunkcí, by stačilo napsat třeba jen "osoby bez nároku na slevu" ... Těmihle nechtěnými čárkami je celá spousta organisací snadno napadnutelná, měli by si na to dávat pozor.
4. Ještě něco ... kvůli tomu jsem ten příspěvek, mám pocit, psal ... no, nevadí, kdyžtak doplním v commentech.
   

Co se dá dělat ...

Premiérově se zařazuju do řetězovky, a tak snad případně omluvíte, že v tom ještě neumím tak chodit. Zároveň je to i derniéra, a sice stávající podoby blogu. Následuje odvážnou pseudointelektuálku zanedlouho přejdu na "betu". I když mi to asi rozhodí diakritiku a jediným positivem bude možnost řazení postů do kategorií, které 100% nebudu umět ani vyčlenit, ani pojmenovat.

Ale k té řetězovce:
Začala (opět) pseudointelektuálka, pokračovala chloé a totéž jsem se rozhodl udělat i já. (Více najdete u těch dvou, nechce se mi to opakovat. :) Následující seznam toho, co se dá dělat, když potřebujete zlepšit (už tak dobrou, nebo klidně špatnou, na tom nesejde - funguje za všech podmínek :) náladu, není odstupňovaný hierarchicky.

1. jíst (zejm. sladký) - spolehlivost zaručená.
   
2. (za)zpívat si. Nejlépe spolu s hrající empétrojkou a s textem před očima (aby člověk nemusel myslet na slova, jak ta která písnička pokračuje). Když si zpívám (a jenom neposlouchám), nedělávám si dlouhý playlist, pouštím si písničky postupně, podle momentální nálady, když dohraje ta poslední. To je hrozně zábavná činnost, vám řeknu ... :)
   
3. noční procházka - ta taky nikdy nezklame. Sice je omezená trvánim noci, i tak má ale kouzlo za všech ročních období. Alespoň 1členný doprovod se hodí, ale není nutnou podmínkou. :) Záleží na tom, jestli si chcete povídat, nebo si myslet na svoje věci ("přemýšlet o sobě, svém životě a své budoucnosti," výstižnými slovy chloé).
   
4. Road Runner (toho jsem před nedávnem objevil a nemůžu si ho vynachválit :). Pro ukázku přikládám link na vůbec první díl (z roku 1949).
   
5. čtení vašich blogů a diskuse s pozůstatky (nebo zdravým jádrem, jak chcete ;) býv. třídy na prestizi. To je všelék. (Nebo to jsou, Aslame, ostatky? :)
   
6. spánek. Ten má ovšem dvě nevýhody - že si ho člověk v jeho průběhu vědomě neužívá. A taky riskuje, že se mu bude zdát něco ošklivýho. Ale risk bývá zisk. Navíc právě před spaním je nejlepší příležitost plně se soustředit na myšlenky, co vám běhají hlavou.
7. operativně uspořádat sraz nebo se nechat pozvat.
8. začíst se do etymologického slovníku. Nebo Slovníku spisovného jazyka českého. Oba skýtají nepřeberné množství zcela objevných poznatků. Otevřete na libovolné stránce a jen stěží se odtrháváte.
   

Brzo se, doufám, naučím přestat používat "člověk" nebo 2. os. plurálu, když myslím sebe. 0:-) Tak mi držte palce pro přechod na betu, k uvedenému osmeru mě teď už nic dalšího nenapadá. Tohle je takový základ. :)

O sání a dohánění vlaku

Protože mi už povážlivě začíná ujíždět blogový vlak (a poměr plánovaných ku opravdu napsaným postům roste nebezpečně vysoko), zkusím se za ním rozběhnout. A v ideálním případě do něj i naskočit.

Nebudu se tedy nějak výrazně zdržovat a začnu stručně. Inspirován pseudointelektuálkou zavádim velice občasnou rubriku ... která ještě ani nemá jméno. Ale bude se zabývat etymologií. Původně jsem plánoval začlenit ji do sloupku "features" vpravo a obměňovat ji s každou aktualisací blogu, tam by ovšem snadno mohla zapadnout - a to by byla škoda. :) Spíš tedy budu brát více slov najednou, i když ne tak často.

A že inspiraci nezapřu, dokazuje i výběr premiérového slova:

saugen/säugen (čili: sát, nasávat, luxovat, cucat / kojit).

Das Herkunftswörterbuch, který jsem si jako hlavní trofej :) přivezl v létě ze Švýcarska, říká, že saugen je už starogermánské sloveso. Z toho pův. tvaru se třeba v angličtině vyvinulo (to) suck, ve švédštině potom suga (pro Aslama). Ekvivalenty v mimogerm. jazycích jsou např. latinské sūgō, sūgere (sát) nebo sūcus (šťáva). Do skupiny slov od saugen patří Sog, suckeln nebo Säugling a také (dostávam se k tomu, co chci říct :) kausativum (tzv. "způsobovací sloveso") säugen. Takže mezi säugen a saugen je stejný vztah jako třeba mezi budit a bdít.

Příště už něco vyberu sám a pokusím se to udělat zajímavější; představuju si, že z tohohle můžu být nadšený jenom já. :)

Ticho

Když nikde jinde, aspoň na blogu jsem si mohl dopřát absolutní, byť ne úplně plánované, ticho. 0:-)
Když nad tím tak přemýšlím, takové ticho je opravdová vzácnost. Nevzpomínám si, kdy naposled jsem měl možnost "nic neslyšet". Tady ve městě se to rozhodně nepodaří. Pod okny co chvíli projede tramvaj (a co okamžik auto), ale i nebýt hluku z ulice, najde se dost "domácích" zvuků. Hukot počítače, tikot hodin, chrápot někoho z rodiny. :)

Na vesnici se zdají být podmínky mnohem příznivější. Noční vesnice, co může být tiššího, řekli byste si. Jakkoliv je ale cvrkot cvrčků a jim podobných poetický, i ten narušuje absolutní klid. A to nemluvím o (často řetězícím se) štěkotu psů nebo mrouskajících (se?) kočkách.

Vlastně i když si zacpete uši, něco slyšíte. Dosíci v dnešním světě ticha je tedy docela kumšt ... jestli máte nějakou zaručenou metodu, jak na to, dejte vědět!