O zvycích a změnách
... skončit na začátku. ;)
Víte, čemu jsem v poslední době přišel na chuť? Změnám. I těm sebemenším. Týkajícím se každodenních záležitostí, jako je třeba vstávání z postele pravou/levou nohou (no dobře, zrovna na tohle jsem si nikdy pozor nedával :).
Porušovat takové ty drobné zvyky, které ani nejde pořádně označit za rituály, je hrozně ... osvobozující. I když se jimi necítíte nijak svázaní, je to zábava. Příklady ze dneška? Nejít na tramvaj na Anděl, ale na Zborovskou, kam to je sice možná o malinko dál, ale cesta (mj. spadanejma kaštanama :) je mnohem příjemnější. Nepustit někoho sednout v tramvaji. To bylo docela těžký. Po cestě z Modřan, kde jsme hráli hanspaulku, lidí stále přibývalo a zůstávat na sedadle nebylo moc příjemný, ale zvládnul jsem to. (Špatná věc se podařila. 0:-) ) A nakonec jsem si vzal tašku přes rameno logem k sobě, tak ji nikdy nenosím. :)
Ono neni jednoduchý uvědomit si to, co člověk dělá vždycky stejně. Nemusí to pro něj mít valný význam, ale prostě to tak dělá. Ale když nad tím v průběhu dne přemýšlíte, objeví se dost příležitostí něco změnit. Třeba místo na konci ...
RSS 2.0
9 komentářů:
tenhle post je bezva...takovej zvlastne uklidnujici... a taky ma peknej oxymoron na zactku ;) ja si dneska ve starbucks nekoupila vleky kafe, ale velkou cokoladu ;)
Někde jsem četla, že narušováním zvyků a stereotypů si člověk trénuje mozek... takže *THUMBS UP* :-) Jo a pak se mi strašně líbí "Špatná věc se podařila." ;-)
:*-)
Někdo ty rituály potřebuje. Třeba můj pes má oblíbený křeslo a vždycky je hrozně naštvanej, když ho z něj vyhazuju, protože to je taky MOJE oblíbený křeslo! Grrr!
Ale jinak se mi ta myšlenka z článku hrozně líbí:-) A s tou tramvají to je naprostá bomba!
a tobě to měnění každodenností stačí?
chloé: :)
"Někdo ty rituály potřebuje." - no právě, ale mně se zdá lepší je nepotřebovat. A postupně se tý závislosti zbavovat. Čim míň toho člověk (nebo kdokoliv) potřebuje, tim míň je závislej. Nebo ne?
Sakra, měnit oblíbený křeslo za jiný místo k sezení, to mě nenapadlo. Ale všechno zase člověk dělat nemusí, že ne? Oblíbený křeslo je holt oblíbený křeslo ... :)
pseudointelektuálka: Jak to myslíš? Jako že mam jít ještě mnohem hloub?
Jinak vám děkuju za pochvalné reakce, těší mě každý vaše slovo a docela mě to psaní začalo bavit. Víc, než jsem čekal. *THUMBS UP*
Post hezkej. Jen doufej, že tě nebude žalovat svaz pacientů s obsedantně-kompulzivní poruchou. ;-)
Děkuju. :)
(Tak ať - taky by to byla jistá změna. 0:-)
Okomentovat