Nikoli bezesná noc

Předchozím příspěvkem patrně dospěla moje tzv. krise formy k vrcholu, přesto ještě zůstanu v experimentální rovině. Tentokrát bylo kým se inspirovat, tak detailní paměť jako Kristinka ale opravdu nemám, a tak mi v hlavě utkvěly jen určité obrazy. (Příliš se mi do krámu nehodí, že čím víc si toho chce člověk vybavit, tím míň si toho pamatuje.)

Proč já bych vám vykládal o realitě, když můžu vykládat o něčem jiném, že jo. Tak kupříkladu o snu. To vám bylo tak ... Včera se mi podařilo ulehnout už po jedenácté, na nic jiného jsem stejně neměl náladu. Ani na to spaní moc ne, ale ráno radostnější večera, řekl jsem si (v duchu) a začal usínat. To jsem ještě netušil, že si po dlouhé době zapamatuju alespoň útržky ze sna. :)

Myslím, že se mi něco zdálo i předtím, ale tohle začalo až poté, co jsem někdy v sedm ráno otevřel oko, zkontroloval, že si ještě chvíli v posteli můžu dopřát, a pokojně se znovu ponořil do snění. A teď těch pár (štěstí přinášejících? :) střípků: Ocitám se někde v lese blízko naší hudlické chalupy, všude je sníh, takže i zrovna teď, uprostřed hluboké noci (a lesa), je vidět obstojně. Dochází k nějaké blíže nespecifikované akci a já se, možná trochu vyděšený, vydávám pryč z lesa. Snad bez větších potíží se dostávám ven, na dobře známé rozcestí s lavičkou, a třebaže je to ještě kus cesty, vesnici mám na dohled. Vedle silnice najednou teče řeka, což mě překvapí (v Hudlicích žádná řeka není, jsou dost na kopci), ale vezmu to jako fakt. Pro všechny případy ale tenhle zvláštní úkaz, kdy většina místní dopravy probíhá po vodě (tedy, on to byl spíš potok než řeka), fotím, abych měl důkaz. Nějak tam figurovala i nějaká zvětšena čokoládová embrya (?), která se normálně jedla (byť na mě možná jedno mrklo?), a když mi někdo řekl, že jsem prase, nechápal jsem ho. Tyhle rázovité sladkosti jsem každopádně taky vyfotil.
(PAUSA)
Pak jsem se podle všeho (stále v tom snu) probudil. Voda zmizela, čokoláda zrovna tak, pravděpodobně i sníh, byl normální letní den a Hudlice vypadaly, jak mají. Vzpomněl jsem si ale na fotky. Sáhnul jsem tedy po foťáku – a skutečně! Všechno, co jsem před tím zachytil, na fotkách zůstalo! Měl jsem tedy výjimečnou dokumentaci něčeho, co by mi nikdo neuvěřil. A jak to bylo dál? Lidi kolem se tomu divili, ale tou dobou jsem se už probouzel do "opravdické reality". Právě proživ sen ve snu. :)

P. S. Proč se mi sen zapamatovává tak těžko? Protože na všechno ostatní se můžu soustřeďovat, zapamatovávat si to úmyslně. To ovšem u snu nejde ... i když je to škoda. Vždycky mě zaujme, jak záživnou formou se sny odehrávají – nepamatuju se, že bych se ve snu někdy nudil. O to víc mě mrzí, že se mi v hlavě po probuzení uchová tak málo. A ani přesně nevím, jestli jsem z lesa vyšel na rozcestí u lavičky, nebo už na půli cesty za hájovnou (atp.) – bez jakékoliv možnosti zpětného dohledání. :/ Co si jednou nezapamatujete, je na vždy ztraceno.