Petřínem na kole

Vzhledem k tomu, že z téhle akce nemám žádné fotky ani videa, připadalo mi, že by to nemuselo stát tolik úsilí, abych konečně napsal svůj první post. Tak uvidíme. :)

Včera večer, protože jak televise, tak počítač byly obsazené zbytkem rodiny a taky trochu protože se mi o víkendu nepodařilo pořádně vyjít na vzduch, rozhodl jsem se vyrazit do okolí. V úvahu tedy připadal hlavně Petřín, případně park Sacré Coeur. Oba mám takřka u nosu.

Pár takových pěších procházek jsem už v poslední době absolvoval, říkám si, co takhle zkusit to na kole? Bez předního světla stejně v noci na silnici nemůžu, takže to vypadalo jako vhodná kombinace. V půl desáté jsem tedy vyjel ...

Vydal jsem se na Petřín, který už z dálky se všemi těmi jakoby starobylými světýlky láká k bližší prohlídce. A jen co jsem u Kinského zahrady projel branou, dýchla na mě ta atmosféra. Nechci, aby to znělo nějak pateticky, ale jinak (než pateticky) se noční Petřín popisuje těžko. :)

Opravdu mě překvapilo, kolik nádhery se vejde na jeden kopec. :) Všude kolem tma, vždy po několika krocích tlumené světlo lampy, co chvíli vyhlídka na noční Prahu. S téměř posvátnou úctou jsem tiše našlapoval a nechal se okouzlovat geniem loci (a temporis :). Je to jako pouťová atrakce, na které jste ovšem úplně sami, máte ji celou pro sebe a všude kolem je ticho. Sem tam cvrček, sem tam dozvuky jakéhosi nedalekého metalového koncertu (i když v koncertové, hlučné podobě tak zní většina žánrů :). Pravda, ten celkový dojem malinko kazil.
Fascinující je pohled na město. Nepamatuju se, že by mě kdy v dětství zvlášť uchvacovaly vláčky apod., ale tenhle dokonalý model živého města, kde na první pohled všechno funguje, jak má, bych mohl sledovat hodiny ...

Když už jsem byl skoro nahoře a přejížděl most nad lanovkou, poštěstilo se mi uvidět její asi poslední jízdu toho dne (v deset hodin). Jó, lanovkou jsem nejel zatraceně dlouho. (A nevynahradil jsem si to ani teď.) Na vrcholu mě přivítaly další vzpomínky z dětství: zrcadlové bludiště (Spiegellabyrinth) s opravdu stylovou architekturou a Petřínská rozhledna. I na ní byl pěkný pohled, do dvou třetin nasvícenou žlutě a s modrou špičkou. Stoje před vchodem jsem si ujasnil i pár statistických údajů: 299 schodů, 384 m. n. m., 199 m. n. hladinou Vltavy, 60 m samotná rozhledna. Opravdu jsem však netušil, že je přístupná od 10 do 22 h! A moc jsem tomu ani nevěřil, když 5 minut po oficiální zavíračce nebyla široko daleko (ani blízko) ani noha.

I pokračoval jsem v projížďce, kolem hvězdárny (hvězd je každopádně vinou "světelného smogu" vidět minimum, spolehnout se dalo toliko na pomalu couvající měsíc), voňavým rosariem a potom i dosud neprozkoumanými oblastmi. "Vyhodilo mě to" u Time Out Areny (aspoň jsem konečně zjistil, kde je), na dohled Strahovského stadionu. Kolem něj jsem se chvíli proplétal, minul sídlo fotbalového svazu, atletického svazu, pokladny Slavie Praha i Prádelnu Strahov, a v tom mi přes cestu přeběhla (ať byla za světla jakákoliv :) černá kočka. Přilákat se sice nenechala, ale že se ukázala, jsem bral jako dobré znamení (srovnej s pavouky ve filmu Skins ;).

To už jsem se kolem vysílačů Českých radiokomunikací blížil parku Ladronka. Jeda de facto naslepo jsem měl docela štěstí, že jsem natrefil zrovna na cyklisticko-bruslařský (příp. chodecký :) ráj. Dráhy určené pro kola i brusle mají v úhrnu určitě několik kilometrů, a navíc je odtamtud snad ještě rozevřenější pohled než z Petřína. Nechával jsem se vozit kolem, které jelo samo, a až když mě zvolna začal zábst co do teploty horský vítr, sjel jsem o něco níž. (Ještě mezitím jsem mimochodem objevil bowling za stovku od 11 do 13 a dvě stě od 13 do 16 a 22 do 1 ráno. Takže kdybyste měli zájem ...)

Na Vypichu jsem se otočil a jel zpátky. A nekonečný sjezd připomínal návrat z Lipna v létě na vodě. :) Lampu co lampu mě předjížděly vlastní stíny, aspoň to tak vypadalo, protože se postupně prodlužovaly, až je nahradily nové, silnější, od následné lampy. Několika úzkými uličkami jsem se nakonec dostal až na Holečkovu a na závěr odbočil do parku Sacré Coeur. Ten má jediné dvě nevýhody: není vůbec osvětlený a napříč cestami vede spousta žlábků na odvod vody. Což na cyklistickém zážitku nepřidá. :) "Pobyt" tam jsem proto zkrátil a už jenom sjel těch několik desítek metrů (dekametrů?) domů. Zanedlouho začínala půlnoc ...